I

Fotka z hotelového pokoje může znamenat jen jedno. Další surfování. Před 7 lety jsem 202 dní z 365 v roce strávil v hotelech podél silnic. Zbavil jsem se všech zvyků. Nikdo a nic se mi nedostalo pod kůži. Jediné, co mi ztěžuje život, je kocovina po včerejší noci, na kterou si ani nepamatuji. Co se stane, když objednám drink té holce, přisednu si a řeknu, že jsem ji hledal celý večer, i když se vůbec neznáme? Nový příběh… skončí stejně jako předtím.

II
Ještě, že alespoň svítí slunce. Přímo plane! Když jen pomyslím, že ještě včera jsem měla život pěkně srovnaný. Pes, přítel, dům. Ano, v tomhle pořadí. Mnohem víc mi bude chybět Edmund, border kolie, věrný parťák mých posledních 10 let nudného života, než Damian, jehož jedinou skutečnou výhodou bylo, že vždy vstal dřív než já a uvařil kávu. 47 nepřijatých hovorů. Opravdu si myslí, že se k němu vrátím? Jediné, co mi teď chybí, je studený drink.

III

Teď už mi neunikne. A za její dopadení je odměna 100 000 liber. Taková nenápadná, a přitom toho má hodně na svědomí. Pašování zbraní, dvě bankovní loupeže, jedna vražda. Podle mě neúmyslná, ale na tom teď nezáleží. Sejdu dolů, vytáhnu zbraň, namířím na ni a kdyby chtěla klást odpor, vystřelím.

IV

Bože, jak ji nenávidím. Byl to její nápad sem přijet. Jakože na čerstvý vzduch, zamyslet se, co dál? Jaké co dál? Nic, nic se nezmění! Leží si tam jako královna, opaluje se, a já mám home office od 7:00 do 16:00, protože kdo na to vydělá? Za hodinu se vrátí do pokoje ne proto, aby se zeptala, jak se mám, ale aby si vzala nový ručník a nechala mě natřít jí záda. Můj život v kostce posledních 15 let.